Přečtěte si rozhovor s českým ekologem RNDr. Viktorem Třebickým, Ph.D. na téma uhlíkové stopy jedinců, firem a potravinových výrobků. Možná vás překvapí výsledky výzkumu o dopadu jednotlivých potravin na životní prostředí. Například uhlíková stopa jablka a instantních polévek Vitana může být výrazně nižší než u klasické housky se sýrem.

Proč jste se rozhodl vypočítat uhlíkovou stopu pro produktovou řadu Vitana?

S Vitanou spolupracujeme už více než pět let. Značka stála o stanovení své firemní uhlíkové stopy ještě v době, kdy to firmy v Česku moc nezajímalo. Byla u zrodu našeho programu Snižujeme CO₂. Na schůzkách jsem navrhoval, že kromě firemní stopy by bylo zajímavé spočítat i stopu jednotlivých produktů. Být první na českém trhu, kdo bude objektivně informovat své zákazníky. V loňském roce jsme se dohodli na realizaci takového měření. Vitana si vzala inspiraci z Norska, kde jejich mateřská firma počítala podobné údaje. Jde o informovanost veřejnosti v oblasti, která je pořád relativně těžko uchopitelná.

Tušíte, jaký dopad na planetu mělo vytvoření tohoto loga?

Věřím, že má dopad spíše pozitivní. Člověk se začne zamýšlet nad vlivem spotřeby potravin na životní prostředí. Za slovem „ekologie“ si většina lidí totiž představí třídění odpadů, budky pro ptáky nebo čoudící komíny. Jak jsem říkal, není to zdaleka celá pravda. Způsob, jak produkujeme a spotřebováváme potraviny, má také obrovský vliv. Rozhodnutí, zda si dám hovězí, nebo brokolicovou polévku, ovlivní můj dopad na klima ten den srovnatelně jako to, zda pojedu autem, či na kole a zda použiju bezobalový obchod.

Jste autorem kalkulátorů osobní ekologické a uhlíkové stropy, kalkulátoru určeného pro města a školy. Jste spoluautorem vydání první publikace o ekologické stopě v českém jazyce, dále také organizátorem putovní výstavy Klima se mění. V rámci vašeho působení v CI2, o. p. s., se v současné době zabýváte především uhlíkovou a ekologickou stopou firem a ve veřejné správě. Firemní uhlíkovou stopu jste zpracoval pro tradiční českou firmu Vitana a nyní výpočet uhlíkové stopy aplikujete na produktové řady jejich polévek.Proč jste se rozhodl věnovat zrovna uhlíkové stopě?

Vystudoval jsem ochranu životního prostředí a ekologii a už v roce 1997 jsem se poprvé na konferenci potkal s termínem „ekologická stopa“. Tehdy to byl nový, málo známý koncept. Zaujal mě a od té doby se mu v rámci různých organizací věnuju. Pojem „stopa“ se za uplynulých 20 let postupně dostával do povědomí veřejnosti. Uhlíková a ekologická stopa k sobě mají blízko. A mě vždycky zajímal osobní rozměr našeho vlivu na planetu, „ekologii“ a životní prostředí. Také jsem se vždy věnoval kalkulačkám uhlíkové a ekologické stopy. To, že si svoji stopu spočítaly stovky tisíc lidí, považuji za svůj největší úspěch.

Téma snižování uhlíkové stopy v posledních letech sílí. Registrujete tuto zvýšenou snahu i u firem?

Ano, pozoruji rostoucí počet firem, které se na CI2 obracejí s žádostí o výpočet uhlíkové stopy, případně konzultace způsobu, jak ji snížit. Velkým zlomem byl rok 2019, kdy se celosvětově rozvinulo hnutí zejména mladých lidí s cílem ochrany klimatu. Impulz dala švédská středoškolačka Greta Thunberg se svojí stávkou za klima. Ale také vědci poskytují stále více důkazů o tom, že klima se mění a že to je v důsledku lidské činnosti. Pokud bychom pokračovali stylem „byznys as usual“ – tedy nic nezměnili, spálili zbývající zásoby uhlí, plynu a ropy, dál hospodařili v krajině tak, jak hospodaříme, dál se věnovali ekonomickému růstu bez ohledu na planetu, budeme mít už v půlce 21. století velký problém.

Řada firem, i těch skutečně globálních, stanovila své cíle snižování uhlíkové stopy až k tzv. uhlíkové neutralitě – tedy nulovým čistým emisím. Podobné cíle mají celé státy – severské či Velká Británie je chtějí dosáhnout relativně brzy, EU jako celek v polovině století. Nově si cíl stanovil i největší světový producent skleníkových plynů – Čína – na rok 2060. To jsou obrovské výzvy. Myslím, že málokdo si uvědomuje, jak moc se svět musí proměnit za 20 či 30 let, abychom to zvládli.

Jak si stojí Česká republika v porovnání se světem v zájmu o snížení uhlíkové stopy?

Pokud jde o vládní úroveň, není to nic moc. Pořád se vymlouváme, že jsme průmyslová země a že snižování emisí a uhlíkové stopy poškodí naši konkurenceschopnost. Průmysl dlouhá léta táhne sektor automotive a ten se dlouho bránil přechodu na nízkoemisní paliva, včetně elektřiny, neinovoval, pořád byl v zajetí starého mentálního modelu. Ten však odráží spíše 19. než 21. století.

Přitom to může být právě naopak. Takové Dánsko, malinká země, je světovým lídrem ve výrobě větrných turbín. Změnu klimatu využilo jako příležitost k rozvoji nového byznysu a je v tom velmi úspěšné, nový průmyslový sektor zaměstnává spousty lidí. Podobně země jako Německo a Rakousko. Na druhé straně jsou v ČR spousty šikovných lidí a firem, spíše těch menších a dravějších, které myslím na situaci reagují a přicházejí s řešeními na snížení uhlíkové stopy. Věřím, že špičky mezi nimi mohou vyrůst a uspět i celosvětově, podobně jako dánští výrobci větrníků.

Jaké kroky doporučíte jedincům pro snížení uhlíkové stopy?

Každý člověk může průběžně pracovat na snížení své uhlíkové stopy. Největší vliv na naši osobní ekologickou i uhlíkovou stopu má pro většinu lidí způsob bydlení, respektive způsob vytápění obydlí a další spotřeba energie (ohřev vody, klimatizace, elektronické přístroje, vaření a další). Podílí se cca 40 % na ekologické stopě průměrného Čecha. Navrhl jsem kalkulátor osobní ekologické stopy a kalkulátor osobní uhlíkové stopy, kde si každý může svou uhlíkovou stopu přibližně vypočítat a zároveň si pročíst rady na snížení CO₂ stopy.

Existuje v České republice jednotné označení pro produkty, které mají nízkou uhlíkovou stopu? V dnešní době je tu řada log, ale mnohdy jsou specificky zaměřená – na obal, na obsah…

Bohužel jednotné značení neexistuje. Řada zahraničních firem dává na své výrobky označení s CO₂ stopou či rovnou logo „uhlíkově neutrální“. Bojím se však, že je to často „na vodě“, že jde spíše o marketing než realitu. Je potřeba hledat, co je za touto značkou, jak byla stopa spočítána, co bylo do výpočtu zahrnuto a co ne. Takto transparentně se snažíme pracovat my. Chápu ale, že pro běžného spotřebitele je to obtížné. Dobrým a ověřeným vodítkem může být tzv. EPD – Environmental Product Declaration – Environmentální prohlášení o produktu. To poskytuje věrohodné údaje o vlivu výrobku na planetu.

RNDr. Viktor Třebický, Ph.D. Český ekolog, který se zabývá ochranou životního prostředí a udržitelným rozvojem. Je spoluzakladatelem neziskové organizace CI2, o. p. s., kde také působí. Zabývá se především vlivem chování jedinců, firem a měst na životní prostředí a snahou o jeho číselné vyjádření.